Huculský kůň

Huculský kůň (tzv. Hucul) je malé houževnaté plemeno koně, chované původně především v Karpatech i jinde. Své jméno podle etnika rusínských horalů Huculů^[1]

Historie tohoto houževnatého horského koníka se nepočítá na stovky, ale zřejmě na tisíce let. Je možné, že vznikl přímo z tarpana lesního již v některém z období pleistocénu. Jeho domovinou jsou především rumunské a ukrajinské Karpaty. Puvodní využiťí tohoto koně bylo v zemědělství a v zápřahu. Tento kůň má předky v primitivních plemenech, avšak jeho ráz mu vetkla hlavně krajina, ve které žil - Karpaty v Podkarpatské Rusi. Koník vyniká odolností, původně to byl divoký kůň který pravděpodobně vznikl křížením Tarpana a koně Převalského. To dokládá úhoří pruh na hřbetu a zebrování na nohou. Avšak toto plemeno pochází ze skupiny tzv. primitivních koní.

Popis

I když se v jeho chovu v určitém období nakrátko projevil příliv orientální a anglické krve, zachoval si typický vzhled s krátkým a kompaktním tělem, plochým kohoutkem a silnýma, hustě osrstěnýma nohama. Ostatně srst má hustou na celém těle. Hříva a ocas jsou husté. Hucul má v kohoutku kolem 125 až 135cm. Povahu má klidnou někdy až inteligentní. Zbarvení má různé, mimo bělouše. Typickými znaky jsou oslí kříž, zebrování, téměř vždy úhoří pruh. Je to silný a odolný kůň, v horském terénu výjimečně spolehlivý a neúnavný. Mezi jeho klady patří že pokud má svého pána, poslouchá jako pes a výjimečně si postaví hlavu.

Hlavní linie

Mezi hlavní linie huculských koní patří :

• Goral
• Gurgul
• Hroby
• Oušor
  • … dříve i linie Hroby a Dychov, která dnes již neexistuje

Hucul byl v 50. letech minulého století křížen také s tarpanem (dnešního tipu), společně také s fjordským koněm a chladnokrevnými plemeny.

Využití

Pod sedlem i v tahu: především vyjížďky a hipoturistika, ale i skoky, hipoterapie, voltiž, stahování dřeva, tah lehkého kočáru… Ze země se dobře učí cirkusovým kouskům (jako např. poklona). Je klidný, a proto na něm mohou jezdit a starat se o něj i malé děti. Je to rodinný kůň, silný, takže unese lehce i dospělého, má velmi všestranné využití, velmi odolný a nenáročný, dobře chodí ve skupině (společné vyjížďky) a je přátelský. Celý rok může být chován na pastvině (jen v zimě je ho potřeba přikrmovat senem.)

Chov v ČR

Po první a druhé světové válce (zde byl velmi využíván) se ocitl na pokraji vyhynutí. Naštěstí bylo několik jedinců přivezeno z Lučiny roku 1922 do ČR, kde se jeho chov opět úspěšně rozvinul. Zbytek koupeného stáda byl prodán do Polska a Rumunska. Po roce 1970 bylo těchto koní málo, hrozilo jim zde vyhynutí. Díky nadšencům, kteří zakoupili na Slovensku čtyři klisny, získali veřejnou podporu a roku 1972 založili první Hucul klub v osadě Zmzlík u Prahy, byl chov opět obnoven. O sedm let později se mohly první koně vracet do původních rodišť^[1]. I dnes žije v České republice více než polovina světové populace huculských koní.

Potrava

Seno 6 - 8 kg nebo tráva 30 - 35 kg denně, případně i oves (1-2 kg), otruby, vitamínové a minerální doplňky, chléb, mrkev, jablka, řepu, dále by měli mít k dispozici kostku soli a 30 - 50 litrů vody denně.